Jak plánuju příští trasu

Úspěch celého vandru dost závisí na poctivém a pečlivém plánování. Kdo je připraven, není zaskočen. Plánování mě moc baví, je to příjemná a nedílná součást cesty. Doba těšení a snů. Díky přípravě šetřím svoje nohy i záda, peněženku a nervy a naopak nepřicházím o ty největší poklady cesty.

Na začátku je cíl

Kde jsem byla naposledy?

Vábí mě Via Czechia, nebo jiný cíl? Třeba na některý z trigonometrických bodů, které sbírám. Když jdu trasu Via Czechia, bylo by logické navazovat přesně tam, kde jsem minule skončila. Ale já to beru spíš jako volnou inspiraci než pevné dogma. Takže, láká mě místo, kde jsem minule skončila, a jsem zvědavá, jak to vypadá o pár kilometrů dál? Hurá, jedu tam a navážu. A nebo navážu volně.

Vyhlídky nebo památky?

Když jsem šla svou 3. etapu, místo do Klínů, kde jsem posledně skončila, jsem zamířila do Horního Jiřetína, protože mi větší smysl dávalo navštívit zámek Jezeří. A to je právě ono. Chci vidět konkrétní skálu, rozhlednu, hrad? Podle toho si trasu upravím. Z Jezeří jsem druhý den došla na Medvědí skálu. Je pouhý kilometr od trasy a zatím to bylo nejúchvatnější místo, které jsem navštívila.

Cíl podle počasí a sezóny

Když jsem se posledně rozhodovala, jestli chci do Lužických hor nebo do Šluknovského výběžku, tak jsem volila podle toho, abych se mohla vykoupat v lomovém jezírku. Konec srpna se mi jevil jako mnohem příznivější než konec září. Hory počkaly. Naopak Adršpašsko-teplické skály jsem volila tak, abych to stihla ještě před náporem turistů - takže březen týden před Velikonoci. Když mám na trase pěkně vysokou rozhlednu a má být až moc větrno, tak zvolím jinou trasu, protože se svými závratěmi bych si takovou výzvu radši odpustila.

Mapy.com - nejlepší přítel cestovatele

Kouzlo složek v mapách

Plánování začíná v počítači nad mapou. Do map.com jsem si stáhla mapové podklady Via Czechia a Stezky Českem. Vytvořila jsem si složku pro konkrétní oblast, například pro Lužické hory. Tam jsem si nakopírovala jen ty etapy z obou projektů, které tou oblastí procházejí. Jimi se inspiruju, naklikám si cestu podle svého a uložím. Pak ji ještě upravím podle toho, jestli se v okolí najdou různé zajímavé hrady, skály, jezera...

Kolik kilometrů ujdu?

To, jak mi bude cesta ubíhat, záleží na terénu. Když je hodně převýšení a spousta schodů, daleko nedojdu. Taky je podstatné, jak jsou dlouhé dny a kdy zapadá slunce. Když jsem v březnu putovala v Adršpachu, tak jsem ve skalách za 4 hodiny ušla jen 6,5 kilometru a byla jsem z toho pěkně utahaná. Není divu, že se mi na původně plánovanou Ostaš nepodařilo dojít, když ty kilometry byly fyzicky tak náročné a v šest večer byla skoro tma.

Podle terénu a délky dne si ujasním, kde asi tak budu hledat místo na spaní. Nejde o přesný plán, jen o představu. Abych se těsně před západem slunce neobjevila v místech, kde vím, že nejbližších 6 kilometrů žádné místo na přespání nenajdu. Taky je užitečné tušit, kde si doplním jídlo a hlavně pitnou vodu. A v neposlední řadě se hodí trefit se do otevírací doby hradu nebo rozhledny a nepřijít těsně po zavíračce.

Offline mapy

Zásadní je, abych měla v mobilní aplikaci mapy.com stažené offline mapy příslušných krajů, kam se chystám. V pohraničí, v hlubokých údolích a ve skalních bludištích nebývá signál. Buď mizerný, nebo zahraniční nebo žádný. A pak by mapa byla bílá. Navíc, když mám v mobilu letecký režim, tak mapu v offline můžu normálně používat. Šetřím tím baterku i data.

Tam a zase zpátky - doprava

Jezdí tam vůbec něco?

To, že je na mapě vyznačena zastávka autobusu nebo vlaku, ještě neznamená, že tam v době mého vandru něco pojede. Na některých linkách se jezdí jen o víkendech. Jinde naopak jen ve všední dny. Když jsem jela na Děčínský Sněžník, tak jsem si zkontrolovala všechny potenciální konce trasy, abych se ujistila, že tam o velikonočním pondělí autobus pojede.

Zastávky na znamení

Není nutné úplně předem zjišťovat, která zastávka je na znamení a která ne. Zjistíte to v mobilu z jízdního řádu. Ale musíte s tím počítat a opravdu se podívat. Často totiž na zastávkách tahle informace není. Ve vlaku si musíte zazvonit, na zastávce zas musíte být včas vidět. Třeba v Dědově nebo v Dolním Žlebu. A v Dalovicích jsem byla za tmy a v dešti, takže jsem na vlak zamávala baterkou v mobilu.

Předpověď počasí

Opravdu chci chodit v dešti?

Na vandr si radši rezervuju několik termínů. Když má beznadějně lejt, tak se na vandr prostě vybodnu a zůstanu doma. Ne, že bych v dešti nedokázala jít. Dokážu, ale už si nepotřebuju nic dokazovat. S pončopláštěnkou přes sebe i batoh se většinu času dívám hlavně pod nohy, kam vlastně šlapu. Výhledy stojí za houby, všechno mám navlhlé. Další víkend třeba bude počasí jak ze žurnálu, tak si to pak mnohem líp užiju.

Pláštěnku nebo plavky?

Pláštěnku si beru vždycky, i když ji často nepoužiju. Jen při vandru přes České Švýcarsko letos v květnu bylo takové sucho, že jsem pak vyhodnotila, že jsem ji opravdu táhla zbytečně. Taky jsem v tom horku a při požárním nebezpečí nemusela nosit věci na vaření. Zato do Šluknovského výběžku jsem si vzala plavky a ručník. Cestou jsem se dvakrát koupala v jezírkách. Zároveň podle předpovědi volím trasu. Třeba při rozhodování mezi Šluknovským výběžkem nebo Lužickými horami vyhrálo Šluknovsko právě kvůli koupacímu počasí.

Poslední kontrola

• Den před odjezdem ještě znovu zkontroluju počasí a podle toho upravím vybavení.
• Taky projdu znovu trasu na mapě. Neobjevila se tam nějaká uzavírka?
• To samé jízdní řády. Není na trase nějaká výluka, díky které mi spoje nebudou navazovat?
• Mám mapy stažené v mobilu aktualizované?

Udělala jsem, co jsem mohla. Nebude to dokonalé. Dobrodružství si mě i tak najde.

Ale bude to zábavné dobrodružství, nikoli série průšvihů. Proto si to skvěle užiju.