Boreč a Lovoš

Dlouho jsem moc nechodila. Zlobí mě koleno. Tak jsem netušila, jak se zachová na větším výletě. Proto jsem si naplánovala kratší trasu na jeden den s tím, že se prostě uvidí. Výlet hned začal menší komplikací - nejel vlak. Tak mě do Režného Újezda dovezl syn autem. Byl to výkon. V tu dobu řídil teprve asi 3 týdny. Zpátky jsem odvoz nepotřebovala, vracela jsem se po jiné trati.

Zimní fenomén a dýmání vrchu Boreč

Krajinu pokrýval poslední sníh. Hned na kraji vsi jsem si musela nasadit nesmeky. Bez nich by se dál šlo dost špatně. Boreč je ale hodně zvláštní vrch. Byl zasněžený skoro celý, až na vršek. Výškově tak posledních 10 metrů před vrcholem sníh roztál, tam bylo nad nulou. 

Může za to vzácný jev. Celý vrch je rozpukaný a puklinami ve skále prochází vzduch, který se cestou nahoru uvnitř hory zahřeje. Nahoře vyvěrá dírami, kterým se říká ventaroly. V nich je cítit závan teplého vzduchu. Dokonce rostlinky na okraji ventarol se neustále pohybují. Jsem ráda, že jsem stihla konec zimy a na tenhle jev jsem se podívala. V létě to tam funguje opačně. Teplý vzduch se nasává nahoře a dole vyfukuje ochlazený. 

Výstup na Lovoš s bolavým kolenem 

Když jsem sešla z Borče dolů, tak jsem si zopakovala to, co jsem si říkala už v autě. Opravdu chci lézt na ten krpál, co před sebou vidím?!

Ve skutečnosti to nebylo nijak náročné. Cesta nevede nahoru přímo, ale vine se víc po vrstevnici. A zase jsem využila nesmeky. Moc se mi hodily. Nahoře byla spousta lidí od mrňat až po stařenky o holi. A taky spousta psů. I přes opar bylo vlastně krásně. Shora byly parádní výhledy. Zaujala mě v dáli na jihu sotva viditelná silueta Hazmburku. A na východě parádní vodní plocha Žernoseckého jezera.

Ještě jsem si prohlédla kousek od rozcestníku pod vrcholem Panenské kameny. Pak jsem se vrátila na rozcestí, opustila davy lidí a putovala na sever. 

Oparno

Tam jsem měla další zajímavý cíl - zříceninu hradu Oparno. Prohlídla jsem si ji a od ní jsem to vzala klidným a opuštěným Oparenským údolím až do Malých Žernosek na vlak.

Cesta mi šla dobře. Samotná trasa má asi 15 kilometrů, ale s přesuny na nádraží to dohromady naskákalo na 20 km. Hlavní je, že jsem si to užila a že jsem zjistila, že koleno drží a že si můžu další výlety bez obav dovolit.