Jezero Medard

Sem jsem se už dva roky moc chtěla podívat

Původně jsem si naplánovala, že půjdu od soboty do středy z Klínů u Českého Jiřetína až do Kraslic. A odtud to vezmu vlakem do Svatavy a cestou domů se tedy krátce zastavím u jezera a vykoupu se. Plán to byl ovšem dost smělý, skoro 130 km. Tušila jsem, že to nedám. Navíc se za tu dobu mohlo zhoršit počasí.

Změna plánu

Už v sobotu večer jsem ale došla míň kilometrů, než jsem chtěla. V neděli dopoledne jsem se taky moc daleko nedostala. A tak už odpoledne bylo jasné, že za 5 dní nedojdu ani do Božího Daru. A potom? Začalo mě bolet pravé koleno při sestupech z kopce. Čím dál víc. V neděli večer už jsem se v podstatě rozhodla cestu v pondělí ukončit. Ale proč končit v poledne?

Tak jsem si našla spoj z Měděnce do Citic. A další z Citic domů na Mělník. Bezva, ve dvě odpoledne bych měla vystoupit z vlaku kousek od jezera, dojít k vodě, udělat pár fotek, vykoupat se a stihnout vlak ve čtyři zpět.

V Karlových Varech se vlak zastavil. Průvodčí nám oznamovala, že na trati je překážka a budeme čekat nejmíň hodinu.

Začínám si to brát osobně - od jara je to můj čtvrtý výlet vlakem a třetí překážka na trati.

Plán se začal hroutit. Přesunuli jsme se náhradním autobusem do Chodova a odtud jsme pokračovali vlakem dál. Do Citic jsme přijeli pěkně pozdě. K vodě jsem dorazila přesně ve čtyři. Už ve vlaku jsem si zjistila, že další spoj zpátky domů, na který už jsem měla zakoupené jízdenky, mi jede až v osm večer.

Tak se tahle překážka na trati postarala o to, že jsem si mohla jezero prohlídnout důkladně, dvakrát se vykoupat a v podstatě ho obejít.

Od nádraží Citice jsem šla po opuštěných štěrkových cestách, které lemuje hustý porost mladých stromků. Příroda si tohle místo velmi rychle bere zpět. Po dvou a půl kilometrech se přede mnou otevřel tenhle pohled:

Když jsem dopajdala z kopce dolů, mohla jsem si prohlídnout celou rozlehlou plochu. Nevypadala až tak veliká. Je to proto, že na březích nejsou stavby hotelů a na hladině nejsou lodě, které by celé scenérii daly měřítko. Jinak by totiž bylo znát, že tohle jezero má plochu dvou Mácháčů! 

Okolo jezera

Došla jsem až na pobřežní pěšinu a hledala jsem hezké místo pro vstup do vody. U ostrůvků to bylo ideální. Malý plácek mezi rákosím, štěrkové dno, čistá hladina. Ostrůvky jsou čtyři a jsou v podstatě jen na tomhle místě. Jednou to tady bude hodně žádané a už tu žádné soukromí a klid nebude. Právě proto jsem tenhle výlet nechtěla odkládat. 

Voda je průzračná, že by se člověk skoro chtěl napít. 

Nikde poblíž nikdo nebyl, tak honem vylovit z batohu ručník, odvázat z nohy obinadlo, boty a oblečení dolů a hurá do vody! Voda byla krásně teplá. Vůbec jsem nemusela řešit nějaké osmělování. Chvilku jsem si zaplavala. Kachnám a čírkám jsem zřejmě příliš nevadila.

Ehm, po koupání jsem ušla bez obinadla asi 100 metrů, než jsem vyhodnotila, že není prostor na hrdinství a nohu jsem si zase rychle ovázala.

U ostrůvků už má jeden vstup do vody zabraný místní jacht klub. Na vodě byla jedna jediná rybářská loďka. 

Na druhý břeh je to víc než kilometr daleko a to nejsem v nejširším místě. 

To město v dáli na východě je Sokolov, vlevo jsou stavby lomu Libík v obci Svatava. 

Většina břehů jezera je kamenitých. Kameny jsou velké asi jako chodidlo, leze se po nich trošku hůř, ale jde to. Na cestě kolem jezera jsem už dvě hodiny a sluníčko klesá k obzoru. 

Zatím je vedro, tak podruhé vykoupat. A pak už bych měla zrychlit, mám před sebou ještě kus cesty. 

Po koupeli už se začíná projevovat blížící se večer a taky se občas sluníčko schová za oblaky. Vedro je pryč, ale je moc příjemně. 

Cesta se na konci trochu vzdaluje od vody a nabízí zase další úchvatné výhledy, které mobil nezachytí. 

Břeh jezera opouštím po 3 hodinách a 8 kilometrech chůze.
Sluníčko klesá do mraků a za necelou hodinu mi jede vlak ze Sokolova. 

Výlet v číslech

• Celá trasa od vlaku k vlaku měla 13 km a trvala mi víc než 4 hodiny. To byl výlet, který jsem ani nečekala.

• stoupání 73 m
• klesání 79 m
• převýšení 1,17 %

Rozměry jezera Medard

• Rozloha 493,44 ha
• Délka 4 km
• Šířka 1,5 km
• Maximální hloubka 50 m
• Nadmořská výška 400 m. n. m.

Jak jsem se tam dopravila:

V pondělí 8. 9. 2025 vlakem v 12:47 z Klášterce nad Ohří, s plánovaným výstupem v Citicích ve 14:00, ale z Karlových Varů do Chodova jsme jeli náhradním autobusem, takže jsme dojeli asi tak ve čtvrt na čtyři.

V pondělí 8. 9. 2025 vlakem ve 20:01 ze Sokolova, s přestupy v Karlových Varech, Chomutově a Ústí - západ a s výstupem v Mlazicích ve 23:56

Kolik mě to toulání stálo:

jednodenní síťová jízdenka pro Karlovarský kraj 200 Kč

voda, tyčinka, žvýkačky na nádraží 97 Kč