Studený vrch a Skalka

Začalo to tím, že mě kamarádka pozvala na vernisáž. Když už jsem se tedy chystala na takový výlet, tak přeci nepojedu jen tak na otočku. Podívala jsem se do mapy a plán byl jasný - nedaleko je Studený vrch, který mám na svém seznamu 181 trigonometrických bodů.

Studený vrch

Na tenhle základní cíl to bylo dost do kopce. A tak jsem si cestu zkrátila mimo značku. Díky tomu jsem našla nejkrásnější paseku. Bíle a nachově kvetoucí náprstníky byly na všechny strany, kam až oko dohlédlo. 

Na Studeném vrchu stojí zeměměřičská věž z roku 1940 a trigonometrický bod I. řádu, který mě sem přilákal. Z věže se za ty roky stala rozhledna. Bohužel je otevřená jen v sobotu a neděli. V pátek jsem měla s výhledy smůlu. Ale cíl splněn - jsem spokojená.

Noční vedro

Další moje představa víkendu spočívala v tom, že se v lese vyhnu vedru a v klidu se vyspím na svěžím vzduchu. Bivak jsem si postavila kousek od vrcholu Hradec, na hřebeni, ve výšce 610 metrů nad mořem. Tam by měla být docela zima. Doufala jsem, že se bez svetru obejdu, tak jsem ho nechala doma. Naštěstí! I v noci byly teploty na tričko s krátkým rukávem. Ustlala jsem si klasicky nafukovací karimatku, na ni můj nový letní péřový quilt. A jako vždy jsem na sebe navlíkla noční oblečení - vlněné triko, termopunčocháče a vlněné ponožky. 

Punčocháče šly za chvíli dolů. Spacák jsem shrnula, že zakrýval jen nohy. Zbytek těla jsem přikryla sukní. Ani to nestačilo. Nohy jsem zvládla mít ve spacáku tak čtvrt hodiny a pak jsem je vytáhla ven. Sukně ze mě při každém pohybu sjížděla do listí a nabírala na karimatku spoustu drobných a nepříjemně ostrých smítek. 

Celou noc jsem řešila, jak se uložit, abych v tom horku zvládla vůbec usnout. Ve 4 ráno jsem toho měla už plné zuby. Už bylo světlo, ptáci se začali překřikovat. Brzy jsem vstala, sbalila věci a vypravila se na cestu. Vyšla jsem v 5:25.

Hřebenové pěšinky

Trochu mě děsila představa, že Brdská hřebenovka vede hodně po asfaltkách a zpevněných cestách. Byla by to nuda a dost nápor na nohy. Na mapě mě zaujala vyhlídka Hradec. Zkusila jsem tam dojít a doufala, že hřebenová pěšinka bude schůdná. A byla. Původně tam dokonce byla žlutá značka, ale ta už je zrušená. Na pěšince jsem si i postavila bivak a přespala. Byla tam rovinka bez kamenů, tam se stavělo dobře. A tentokrát nebyl problém stavět přímo na cestě. Tam by sotva někdo šel, natož v noci. Ráno jsem tedy ani nezaváhala, že bych se vracela na značenou cestu. Po hřebeni je to na značku 3 kilometry dlouhá cesta. Další podobnou pěšinku jsem našla od Třebízského dubu k rozcestí Na Soudném. Ta je tedy používaná ještě míň, protože v lese slepě končí. Byla místy sotva vidět. Ale schůdná byla a vedla mě neomylně správným směrem. Na těch pěšinkách byly lesy a paseky nejkrásnější. V jednom místě na kraji paseky jsem se rozhlídla po náprstníkách rostoucích v lese a vzpomněla jsem si na scénu z Ledového království 2: "Ten les je překrásný!"

Vernisáž na Skalce

Na Skalku jsem došla dopoledne. Užívala jsem si klidu, nicnedělání a hlavně báječného chládku v poustevně. Prohlížela jsem si obrazy, společně s ostatními vítala příchozí. Postupně přibývalo hostitelčiných přátel a tak jsme oslavili výstavu dobrým jídlem a pitím. 

Nejvíc mě zaujal obraz s horou a obraz s italským domem.

Celý barokní areál Skalka je krásný. Poustevna, křížová cesta, jezírko, klášter, ruina bývalé hájovny. Kostel, na kterém si až na druhý pohled všimnete, že se kdysi roztrhl vedví a je dovedně spojený, aby se nezřítil.

Menší vedro

Celé odpoledne jsme čekali bouřku a nakonec přišel jen mírný deštík. Ochladilo se jen trošku. Rozhodli jsme se přespat nedaleko v lese. Jeden z hostů vernisáže nás dovedl do údolí mezi dva potůčky. Člověk by čekal, že tam bude vysloveně zima. No, bylo tam trošku vlhko. Postavili jsme si dva bivaky. Se mnou bydlela ještě kamarádka a její muž. Krásně jsme se všichni 3 vešli. Poučená z předchozí noci jsem udělala ještě nějaká opatření. Předně jsem dala karimatku obráceně, aby byla izolací dolů. To bylo hned příjemnější. No a quilt jsem v nohách nestáhla, takže tam byl jako roura a nohy mohly větrat a chladit se. Sice bylo hodně teplo, ale už jsem mohla spát přikrytá spacákem. Nechápu, jak spali ostatní, když byli ve spacácích zalezlí až po uši.

Babka

Ráno jsme se rozprchli. Kamarádka s mužem na Skalku pokračovat s výstavou, další dva účastníci do Řevnic k autu. A já? Ještě jsem si cestu trošku vylepšila a vzala jsem to přes Babku. To jsem zírala, jakou skálu jsem tam viděla. Je to krásné místo, co rozehrává fantazii. A přitom se na skálu dá pohodlně vyjít, tak jsem si to tam důkladně prolezla.  

Výlet v číslech

• ušla jsem 27,8 km
• stoupání 571 m
• klesání 756 m
• převýšení 4,77 %

Tentokrát nešlo o kilometry, ale o podporu mé báječné kamarádky.

A můj trigonometrický bod byl bonus pro mě.

Jak mi přálo nebe:

Hodně mi přálo!

vedro, vedro, vedro

Ve dne přes 30°C, v noci z pátku na sobotu teplota určitě neklesla pod 22°C, ale možná bylo i víc, pocitová teplota tak 25°C, další noc možná klesla pod 20°C.

Útrata byla minimální:

2x 84 Kč jízdenky z Mělníka do Řevnic a v neděli zpět

52 Kč autobus do Hostomic